Jak to všechno začalo,
čím jsem si prošla,
co vyzkoušela a jak to dopadlo?

Jmenuji se Monika, jsem terapeutka metody RUŠ a jsem šťastná.

Co k tomu víc dodat? V podstatě ani není třeba to nějak výrazněji rozebírat, zasvěcení (RUŠáčci) pochopí. A  s těmi, kteří by se o mně rádi něco dozvěděli  a nebo chtěli vědět, jak funguje metoda RUŠ v praxi, se o svůj příběh ráda podělím:

Představte si, že je Vám 42 let. Žijete… prostě nějak. Občas jste šťastní, občas nešťastní, občas smutní, občas veselí. Máte rodinu, manžela, děti, svůj okruh přátel. Máte postarší auto, které Vás ale doveze tam, kam potřebujete. Máte vlastní domeček. Sice na hypotéku, ale kdo dnes hypotéku nemá, že jo. V práci se Vám docela daří. I když víte, že máte na víc, děláte práci, která Vás baví. Vyděláváte nějakou sumu peněz, která sice není na žádné velké vyskakování si, ale co by za ni jiní dali… prostě žijete tak nějak NORMÁLNĚ. Navenek se tváříte, že je všechno sluncem zalité. Nezastíráte, že se s partnerem občas pohádáte, ale i to je přece normální. Takže budíte dojem, že jste spokojení a šťastní.

Nikdo ale neví, že vnitřně stále intenzivněji cítíte, že to není tak nějak ono. Prostě je tam něco, co Vás hlodá. Ne pořád. Vždycky to na chvilku vyleze, zahlodá a pak to zase za nějakou dobu zaleze. Ten pocit neumíte správně popsat. A nevíte dne ani minuty, kdy se zase dostaví. Jen víte, že pokaždé, když vyleze, je o něco intenzivnější. A stav špatné nálady a třeba i smutku, které po něm zůstanou je delší a silnější.

Ze začátku to prostě necháte být… Nijak zvlášť to neřešíte. Po čase Vám to ale začne vadit. Bojíte se, kdy zase co vyleze. Začínáte nad tím přemýšlet. Víte, že je něco špatně.  Nevíte přesně co.  A vůbec netušíte, proč se Vám to vlastně děje. Máte jen takový „blbý pocit“, že se prostě něco stane…

… a ono se stane. Jednoho dne se Vám zhroutí svět jako domeček z karet. Všechno je prostě jinak. Nevíte komu, a čemu máte věřit. Nejste schopní myslet. Fungujete jen proto, že prostě musíte, protože máte malé děti. Všechno je jako v mlze. Nemáte chuť vstát ráno z postele. Nemáte chuť vylézt z domu, přitom to jediné, co chcete, je utéct pryč. Od všeho a od všech. Všechno, čemu jste do této chvíle věřili, se rozplynulo. Jediné, co Vám celý den zní v hlavě, je věta: „Nikdy už to nebude jako dřív!“ Až dnes cítím, jak jsem šťastná, že se tato věta do slova a do písmene splnila.

Jak to bylo dál?

Jak už to v životě chodí, člověk přehlíží spoustu maličkostí, znamení, indicií, kterými nám vesmír naznačuje, že je v našem životě něco špatně a že by bylo záhodno se nad tím zamyslet. Jednoho dne milému Vesmíru dojde trpělivost a přestane posílat drobná znamení, a aby se dotyčný človíček konečně probral, pošle mu pořádnou ránu. Většinou se jí říká „blesk z čistého nebe“. Ale ruku na srdce… bylo to nebo opravdu tak čisté?

A to se stalo i mně. Prostě bum bác a všechno je jinak. Co teď? Neměla jsem vůbec ponětí o tom, jak fungovat dál. Jediné, co jsem dokázala zavolat mé kamarádce Petře a všechno jí do telefonu vysypat.  Ta si mě vyslechla a s chladnou hlavou (jak to umí jen ona 😉 ) mi přesně naplánovala kroky, které mám udělat, abych zabránil ještě větší katastrofě a jako bonus mě objednala k terapeutce jakési metody RUŠ do Přerova, protože bylo opravdu nutné, abych začala fungovat a přestala se hroutit a litovat.

O metodě RUŠ jsem samozřejmě věděla už před tím. Nebylo to pro mě úplně nové slovo, nový název. Měla jsem doma dokonce knížku o této metodě, kterou jsem dostala před cca rokem právě od této přítelkyně. Knížku jsem tehdy jen tak proletěla. Nějak mi moc nedávala smysl. Ani nemohla. Nebyla jsem tehdy prostě ještě tak daleko.  Knížku jsem odložila s tím, že „já přece nemám žádný problém, který bych potřebovala řešit“.

Začátkem srpna roku 2016 jsem tedy absolvovala svoji první terapii metodou RUŠ a setkala se s touto úžasnou metodou poprvé tváří v tvář. A bylo to osudové setkání!

Po třech hodinách, kdy jsem posmrkala minimálně jednu krabici papírových kapesníků, jsem od paní terapeutky odcházela vyřvaná, opuchlá a s očima opatlanýma od řasenky tak, že jsem vypadala jako panda v nejlepších letech. (To jsem prostě celá já… ač upozorněna, že se nemám malovat, protože budu hrozně bulet, jsem s hrdinským: "Já NIKDY nebrečím!", na sebe ráno napatlala nejen řasenku, ale i černé oční linky).

Ale o to, jak v tu chvíli vypadám, mi snad poprvé v životě vůbec nešlo… Bylo mi to úplně, ale úplně jedno. Vyšla jsem z toho domu jako jiný člověk. Spadla ze mě tíha několika velkých balvanů, měla jsem pocit, že se zase můžu nadechnout a hlavně, že to co prožívám, vlastně vůbec není tak strašné a že všechno dobře dopadne. Kamarádka na mě čekala před domem v autě, a jakmile jsem k ní přisedla, povídá: "Tak co, dobrý?" Já na to: "Naprostá bomba!" A ona na to: "A chceš být terapeut, že jo?" A já na to: "Jak to víš?" Ona na to: "Protože mi to k tobě prostě sedí!"

A tak začala moje RUŠ cesta. Tady jsem si uvědomila, že chci tuto úžasnou metodu nejen ovládat, ale s její asistencí pomáhat lidem řešit jejich problémy, protože ta úleva, které se mi po mé první terapii dostalo, byla tak neuvěřitelně veliká, že bych tento pocit chtěla dopřát všem, kteří mají nějaké trápení.

V následujících pár měsících jsem v klidu a s chladnou hlavou začala řešit problémy, které se mi před terapií zdály neřešitelné. Jakmile jsem vyřešila to, co mě ohrožovalo existenčně a materiálně, jsem se rozhodla, že je čas, začít pracovat na sobě a na svém záměru, a to, stát se terapeutkou metody RUŠ. Sedla jsem si k počítači a přihlásila se na nejbližší kurz R1, který jsem úspěšně absolvovala 14. 2.2017. A pak už to šlo v rychlém sledu. V květnu 2017 kurz R2, v červnu 2017 R3. Tím jsem měla úspěšně za sebou základní kurzy a začala jsem se připravovat na kurzy terapeutické. První terapeutický kurz jsem úspěšně absolvovala 31. 10. 2017. Na poslední kurz jsem si musela trochu počkat, ale čekání se vyplatilo a 29. 5. 2018 jsem se stala certifikovanou terapeutkou metody RUŠ.

Když se ohlédnu zpět a zrekapituluju ten 1 rok a 8 měsíců, které uplynuly od mého prvního osobního kontaktu s RUŠkou a získáním certifikátu, musím upřímně říct, že i kdybych certifikát nedostala a terapeutkou se nestala, tak jsem spokojená a šťastná. Protože ta změna, která se se mnou a s mojí rodinou stala, byla tak obrovská, že už jen to mi za to všechno stálo.  Jsem velmi vděčná za všechno, i a to negativní, co se mi v minulosti stalo, protože vím, že jen díky tomu jsem měla příležitost pochopit, že je možné žít i jinak, šťastně.Že můžu dělat, cokoliv chci, mít po čem toužím, skloubit rodinu s mou prací, která mě naplňuje a baví a být spokojená a šťastná a užívat si život.

Taky konečně vím, jaké je to mít ideální vztahy se svými rodiči a neřešit staré křivdy a malichernosti, které člověku otravují život a navozují negativní pocity, špatnou náladu a tím spouštějí celý koloběh problémů. A to všechno, jen díky tomu, že si v sobě pravidelně, pomocí RUŠky, uklízím.  Ve své hlavě, svých emocích, ve svých pocitech…  Baví mě pracovat s lidmi, baví mě chodit jen tak po městě a dívat se na ostatní zamračené kolemjdoucí a uvědomovat si, konstatovat, být vděčná za to, že já to teď mám jinak. Že mám každý den důvod se radovat, usmívat a být spokojená sama se sebou… a to je v životě nejvíc. Prostě žiju ideálně šťastný život!

Chcete být také šťastní?

Volejte (+420) 777 318 677.  Objednávky na terapie přijímám pouze po telefonu. 

Potřebujete se na něco zeptat a nenašli jste svůj dotaz mezi Nejčastějšími dotazy? Napište mi email na terapie@monikanaplavova.cz, ráda Vám odpovím!